Na soukromý žal
si vařím v horké krvi
lipový odvar s medem,
a pak opařeným jazykem
srkám nejistotu.
Hřeji se u kamínek
své zbité naděje,
a slané slzy bolí.
Jsem nastuzená,
z chladu co fičí odevšad,
a skrývám se v kapesníku,
který má barvu bílou,
nevinou jak dětská peřinka.
Ale já se nevzdám,
a nebudu mávat kapesníkem
aby mě ušetřili,
a rozdmýchám lidským teplem
žhavé uhlíky lásky.
Sama se poplavím,
až vysílená snesu se na dno,
a jen bílý kapesník na hladině
zůstane jako torzo.
Vzdání se ?
Smíření ?
Milování ?
Hodnoťte:
(Zatím žádná hodnocení.)
Loading...Zhlédnuto 14x